KONEC VOLIČŮ V ČECHÁCH?
Petra
HIRTLOVÁ – Vladimír SRB
ARC – VŠPSV v Kolíně
Text vznikl pro konferenci
Vysoké školy evropských a regionálních
studií v Českých Budějovicích
„Clověk ve stínu svého konce“
Jedinou životní
jistotou člověka je smrt. Vidina nezvratného konce života přivádí lidstvo
k novým objevům v oblasti medicíny, ke zdokonalování technických vynálezů,
které by život ulehčily, k teologickým a filozofickým úvahám o smrti či
umírání. Mnohé vědní disciplíny se zabývají i koncem celé lidské civilizace –
vzpomeňme například na dnes tolik diskutovanou zprávu OSN o příčinách
globálního oteplování.(1)
Přetlak informací o
variantách konce jednotlivce či celého lidstva vede v současné době i
k tomu, že lidé se soustřeďují daleko více na aktivity vedoucí
k maximalizaci osobních požitků a prospěchu. S tím souvisí i
vytrácející se zájem o společenské dění, věci veřejné a především o politiku.
V minulých staletích (v Evropě snad s výjimkou vrcholného
křesťanského středověku) viděl člověk cestu prosazování vlastních zájmů prostřednictvím
politických aktivit, na českém území se toto prosazování v posledních 100
letech odehrávalo zejména prostřednictvím všeobecných voleb.
Před realizací
aktivního i pasivního volebního práva dostává v současnosti přednost
členství občanů v zájmových sdruženích. Pokud se lidé chtějí vědomě
angažovat nebo sdružovat, činí tak zejména v těch oblastech, které se
dotýkají bezprostředně jejich osobního života nebo přispívají k realizaci
jejich cílů. Vytrácí se ochota přímé účasti na politické činnosti tím, že ubývá
nejen voličů, ale i kandidátů do všech typů zastupitelstev. V roce 2006
například neproběhly v řádném termínu komunální volby v celkem 19
obcích, kde nebyly sestaveny kandidátní listiny.(2)
Již v roce 2003
uvedlo v průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění 56% respondentů, že
je členem nějaké zájmové organizace – 22% dotázaných bylo členem nějakého
sportovního klubu, 19% zájmové organizace, 13% místního sdružení. Zbytek
připadl na ekologické a společenské aktivity.(3) Kromě voleb do Poslanecké
sněmovny Parlamentu ČR se všech ostatních voleb účastní méně než 50%
oprávněných voličů.
V letech 1996,
1998, 2000, 2002, 2004 a 2006 se k prvnímu kolu senátních voleb dostavilo
celkem 35,03%, 42,37%, 33,72%, 24,10%, 28,97% a 42,09% voličů. Naše první
poslance Evropského parlamentu přišlo v roce 2004 zvolit jen 28,32% voličů
a krajské zastupitele vybralo v letech 2000 a 2004 pouhých 33,64% a 29,62%
voličů. Musíme si uvědomit, že uvedená čísla říkají, že v posledních
volbách do Senátu PČR nechtělo volit 57,91% občanů s volebním právem,
nezájem při výběru českých zástupců v Evropském parlamentu projevilo
71,68% voličů a krajské volby ignorovalo 70,38% oprávněných voličů.(4)
Volební účast (či
spíše neúčast) vyvolává oprávněné otázky o legitimitě zvolených kandidátů.
V mediálně velmi sledovaném senátním volebním obvodě Chrudim stačilo
v roce 2006 vítěznému kandidátovi přesvědčit ve druhém kole o 24 voličů
více než protikandidátce. I zde však téměř 80% občanů volit nepřišlo. Tento jev
může znamenat nesouhlas voličů s navrženými kandidáty, ale i nezájem
delegovat své zástupce do jedné z parlamentních komor.
Poslední volby do
Poslanecké sněmovny PČR, stejně jako i příklady z jiných evropských států,
nám ukazují, že volební účast se zvyšuje především vlivem radikální volební
kampaně, postavené na principu ostrých protikladů a vytváření iluze boje dobra
se zlem. Této hry využily v roce 2006 i dvě nejsilnější parlamentní
strany, Občanská demokratická strana a Česká strana sociálně demokratická.
Vládní ČSSD využila k boji o voliče barevně pojatou oranžovo
– tmavomodrou negativní kampaň, opoziční ODS použila zprávu velitele Útvaru pro
odhalování organizovaného zločinu pro zdůraznění podezření ze zločinnosti svého
protivníka. Sugestivní emocionálně vypjatá kampaň založená více na zdůrazňování
slabin soupeře než na racionální prezentaci vlastních kvalit, přiměla odevzdat
svůj hlas 64,47% elektorátu.
Tradičně
nejdisciplinovanějšími voliči jsou důchodci. I průzkum, který zrealizovala ARC
– VŠPSV v posledních čtyřech volbách(5), vypovídá o minimálním zájmu prvo- a druhovoličů využít svého
aktivního volebního práva. Nabízí se tedy otázka, jaké složení elektorátu bude rozhodovat o zástupcích občanů na všech
úrovních samosprávy za dvě či tři desetiletí.
Možností, jak zvýšit
participaci občanů na politickém dění, je několik.
1)
Volební
povinnost – tuto zkušenost mají některé země EU (např. Belgie), navrhl ji i
bývalý předseda vlády ČR Miloš Zeman; ve státě, kde lidé museli 40 let volit
předem vybrané kandidáty, by zavedení volební povinnosti přineslo ještě větší znechucení
a odpor k veřejným otázkám.
2)
Rodinná výchova
– cílevědomé vedení potomků k účasti na aktivním politickém životě je
v současné době nerealizovatelné, neboť již současní oprávnění voliči jsou
spíše nevoliči.
3)
Výchova
k aktivnímu občanství ve školách – občanské výchovy či nauky vyučují na
všech typech škol buď starší učitelé, kteří se s problematikou aktivního
občanství příliš při svém studiu neseznámili, nebo mladší učitelé, kteří mohou
odevzdávat poznatky více v teoretické rovině, jestliže i oni mohou patřit
k současné generaci nevoličů.
Ideálním řešením by
byla kombinace všech tří výše zmíněných možností. Místo volební povinnosti by
ke zvýšení politické participace přispěly některé změny v Ústavě ČR –
například přímá volby hlavy státu, kraje či obce. Aktivním zapojením rodiny i
školy by došlo k dalšímu zvýšení počtu zodpovědných voličů.
Současný trend
politické pasivity by mohl za několik desetiletí přinést konec zastupitelské
demokracie. Podstatnou otázkou pak bude, jaký systém tuto formu demokracie
nahradí.
Poznámky:
1)
Podrobný text
zprávy – http://www.ipcc.ch
2)
http://www.volby.cz
3)
Rakušanová, P.:
Třetí sektor a občanská participace v České republice. In:
http://www.cvvm.cas.cz/upl/nase_spolecnost/100019s_rakusanova_obcan.pdf
4)
volební
výsledky jsou použity z volebního serveru Českého statistického úřadu
http://www.volby.cz
5)
průzkum
výzkumného týmu ARC – VŠPSV „Volby a volební chování“ z let 2004 – 2006