SOCIÁLNÍ BOLESTI GLOBÁLNÍ
EKONOMIKY
Iveta
PELIKÁNOVÁ
Odborná střední škola podnikatelská
v Kolíně
Sociální
bolesti globální ekonomiky
Světové hospodářství
zažívá za několik posledních let velmi pozitivní růst. Globální růst je ve
srovnání s posledními lety silný navzdory řadě faktorů mající sílu tento
růst zbrzdit např. narůstající intenzita etnických konfliktů,
světové přírodní katastrofy, teroristické hrozby nebo rostoucí
tendence ceny ropy . Se všemi těmito faktory je třeba počítat, neboť se
přeměňují na potencionální ekonomické hrozby destabilizující
ekonomiky jednotlivých států a tím potažmo i celé světové ekonomiky a brzdící
ekonomický růst i růst globálního bohatství i blahobytu. Konkrétními problémy
jsou potom vlivy mající dosah mimo konkrétní ekonomiky států, jichž se
bezprostředně dotýkají a přelévají svůj
vliv na ekonomiku ostatních států. Je třeba zdůraznit , že se jedná o globální vlivy, které se přelévají
z konkrétní kmenové ekonomiky nejen do ekonomik sousedních států a
ekonomik jejich hlavních obchodních partnerů, ale i do ekonomik ostatních
zdánlivě nezúčastněných států. Příkladem budiž stále se zmenšující světové
zásoby ropy, s tímto problémem související znepokojivé tendence kursu
dolaru, přebytek čínského exportu nebo nepružný evropský trh pracovních sil.
Ekonomika
roste, roste i blahobyt?
Ekonomický růst
představovaný makroekonomickou veličinou tempa růstu hrubého domácího či
národního produktu by měl být
v dané ekonomice provázen růstem bohatství a blahobytu obyvatelstva.
Obvykle růst produktu skutečně znamená růst životní úrovně obyvatelstva. Zdá se
ovšem, že tato ekonomická dedukce je potvrzena pouze ve vyspělých zemích
světové ekonomiky, které fungují na základě tržních a demokratických principů.
Pro úplnost je třeba zdůraznit, že ukazatel produktu není jediným hodnotícím
kritériem dobrého či špatného fungování ekonomiky. Dalšími hodnotícími kritérii
je tempo růstu cenové hladiny , míra nezaměstnanosti a vyrovnanost platební bilance zahraničního
obchodu .
Pro rozvojové země
třetího světa neplatí pravidlo, že roste-li jejich ekonomika, dochází
k růstu blahobytu obyvatelstva. Důvody je třeba hledat především
v politickém uspořádání moci těchto zemí či ve způsobu akumulace kapitálu
u majitelů výrobních faktorů, zejména nerostného bohatství či půdy. Obvykle
z růstu ekonomiky profitují výhradně politické špičky či majitelé nerostného
bohatství ovládající tímto celé hospodářství dané země. Budeme-li hodnotit ostatní
makroekonomické veličiny těchto zemí, zjistíme, že jsou velmi extrémní např.
růst ekonomiky je doprovázen často hyperinflací, dramaticky převažuje export
nad importem nebo jsou ukazatelé v časovém horizontu velmi nestabilní
např. dramatický růst předchází
dramatickému poklesu ukazatele apod.
Zemím třetího světa
je nutno věnovat ve světové ekonomice velkou pozornost vzhledem
k potencionálnímu nebezpečí přelití problému do ostatních, i vyspělých
zemí jiného kontinentu, ale zejména
s ohledem na fakt, že především rozvojové
a přechodové ekonomiky se podílejí
velikou měrou na růstu světového hospodářství. Růst je natolik prudký,
že je třeba tyto ekonomiky brát velmi vážně.
Velkou bolestí ve světové ekonomice ovšem
zůstává stále zostřující se sociální rozdíly mezi bohatým Severem a chudým
Jihem, tj. mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi. Zatímco ve vyspělých zemích se
prudce zvyšuje tempo růstu produktu, blahobyt obyvatelstva a jeho životní
úroveň prudce stoupá, v rozvojových zemích chudoba většiny obyvatel je pod
hranicí bídy, sociální jistoty zaměstnanců neexistují, naopak se je na místě
hovořit o zneužívání pracovní síly, vysoká zaměstnanost dětí a obchod
s nimi. Světová ekonomika ovšem v průměru roste a roste……….
Růst
do výšin
Dle zpráv
Mezinárodního měnového fondu v roce 2005 zažilo světového hospodářství
růst o 4,8 procenta. Prognózovaný růst za rok 2006 se odhaduje k pěti
procentům. Zdá se, že by se světový růst mohl přiblížit hranici roku 2004, kdy
růst činil 5,3 procenta a byl považován za absolutně rekordní za posledních
třicet let. Za pozornost stojí, že na očekávaném pozitivním vývoji globální
ekonomiky za rok 2006 by se měly podílet zejména země jako Čína, Indie nebo
Rusko. Tedy země, kde životní úroveň obyvatelstva dlouhodobě nedosahuje žádného
růstu. Lze-li tento růst v životní úrovni zaznamenat, pak se týká výhradně
nepočetné elitní skupiny obyvatelstva. Čísla růstu jsou tedy tažena zejména
růstem rozvojových zemí např. Čína zaznamenala v roce 2005 růst 9,9
procenta, letošní růst se očekává na přibližně stejné úrovni.
Odrazem faktu, že rozvojové země se stále více
podílejí na tvorbě světového produktu je navrhovaná změna při způsobu
rozhodování v Mezinárodním měnovém fondu (MMF). V rozhodováních fondu
by měly mít větší slovo rozvojové země, které doposud mají nižší rozhodovací
kvótu vzhledem k velikosti svých ekonomik.Standardně je velikost kvóty při
rozhodování dána velikostí ekonomiky, ale v rámci 184 zemí sdružených
v MMF nepanuje v této oblasti zcela spravedlnost, kdy evropské země
jsou běžně protěžovány na úkor mimoevropských podstatně větších zemí.
Předkládaný návrh má obnovit zpochybňovanou důvěru v MMF a uznat rostoucí vliv
rozvojových zemí na světovou ekonomiku. Úprava kvót by se měla týkat Jižní Koreji,
dále i Turecka a Mexika.
Ekonomická
síla kontra dynamika
Veličina hrubého
domácího či národního produktu vyjadřuje celkovou hodnotu vyprodukovaných
statků a služeb. Tempo růstu produktu obvykle v procentuelním vyjádření
vyjadřuje dynamiku růstu produktu oproti minulému období. Ekonomické síle dané
země, blížící se vyjádření blahobytu, je nejblíže velikost hrubého domácího či
národního produktu na jednoho obyvatele.
Dle tohoto kritéria
velikosti produktu na obyvatele je
nejbohatší zemí Lucembursko s hrubým domácím produktem na obyvatele ve
výši 70 000 dolarů. Následuje Rovníková Guinea s 52 700 dolary,
dále USA s hodnotou 43 600 dolarů následované Norskem s 42 500
dolary a Irskem s 42 100 dolary. V žebříčku deseti nejbohatších
figurují dále Island, Dánsko, Kanada, Švýcarsko a Rakousko. Česká republika je
s hodnotou produktu na jednoho obyvatele na 34. místě.
Statistiku nejchudších vede Malawi
s 600 dolary hrubého domácího produktu na hlavu, následuje Demokratická
republika Kongo s hodnotou 700 dolarů, dále Jemen, Tanzanie, Guinea-Bissau a Burundi všichni s hodnotou 800 dolarů.
Desítku nejchudších uzavírá Etiopie, Eritrea a Niger s hodnotou 700 dolarů
produktu na obyvatele.
Znázornění desítky
nejchudších a desítky nejbohatších na geografické mapě plně objasňuje rozložení
světové ekonomiky na bohatý Sever a chudý Jih.
Porušování
lidských práv motorem ekonomiky?
Blok rozvojových zemí
zažívá vzestup a význam ve světové ekonomice podílem na světovém produktu
dramaticky roste. Blahobyt těchto zemí ovšem dramaticky pokulhává za vyspělými
zeměmi. Souběžným paradoxem problémů
rozvojových zemí a potažmo celého světa je sociální oblast. V zemích
třetího světa se setkáme s absencí sociálních jistot, preferencí (mnohdy
až selekcí) pohlaví dětí, masivním zneužíváním pracovních sil, mzdou na hranici
chudoby, zneužívání dětí pro práci, obchod s lidmi či dětmi za účelem
prostituce, prodeje pracovní síly, nedobrovolná prostituce, nelegální obchod s lidskými
orgány. Mnohé z těchto sociálně
patologických jevů můžeme, spíše ojediněle ale přesto, nalézt i ve vyspělých
zemí Doprovodnými jevy hrubě zasahující do sociální sféry jsou epidemie nemocí,
nekontrolované šíření AIDS a neustálé etnické a jiné konflikty a války, které
nejen že prudce srážejí země po ekonomické stránce, ale mnohdy mají charakter
genocidy devastující silně společnost jako takovou.
Skupina rozvojových zemí je velmi
početná a jednotlivé země se od sebe velmi liší, ať už státním zřízením a
charakterem soustředění moci, kulturním a náboženským základem, stupněm
vzdělanosti a hustotou obyvatelstva, velikostí země a bohatostí surovin atd.
Tato pestrost odlišností znamená, že veškeré závěry nelze absolutně
generalizovat.
Většina rozvojových
zemí má společné soustředění moci, obvykle totalitního charakteru, do rukou
určité elitní skupiny, která rovněž ovládá veškeré bohatství země, vyhraněným
příkladem budiž např. Rovníková Guinea. Společným rysem chudého Jihu je rovněž
porušování respektive úplné ignorování lidských práv. Dosti široké spektrum
tohoto problému nalezneme např. v Číně. Zde se vkrádá otázka, zda
porušování respektive absolutní ignorování lidských práv a řada výše uvedených
společensky negativních faktorů nenapomáhá i ekonomickému růstu země, což je
z etického hlediska absolutně nepřijatelné.
Čína
jako otevřená učebnice porušování lidských práv
Čínská ekonomika
zažívá velký boom a navíc se polemizuje, jaký je ještě potenciál růstu této
ekonomiky. Většina názorů se shoduje na tom, že potenciál je ještě dostatečně
velký. Sociální oblast je ovšem v této hospodářsky expandující a přelidněné
zemi vskutku na kolenou. Obchod s lidmi, nutno podotknout, že za prakticky jakýmkoliv účelem, jen kvete.
Lidský obchod má dvě polohy, jednak
ilegální, ale i více děsivější rovinu legální.
V Číně se
setkáme se selekcí embryí, s dětskou prací v nelidských podmínkách ,
pro níž jsou děti buď kradeny nebo vlastními rodiči k ní za směšné peníze
prodány. Prodej k adopcím do zahraničí je tou lepší variantou hrůzného
zacházení s dětmi, kdy se objevily případy krádeže dětí ze školek za tímto
účelem. Bolestivým místem je prodej lidských orgánů, kdy děti ze sirotčinců
jsou kradeny nebo vykupovány, aby posloužily jako dárci orgánů pro své
šťastnější dětské kolegy v zahraničí a aby se už do sirotčinců nikdy
nevrátily. Bez některých orgánů např. srdce se opravdu nedá žít. Jemnější
variantou těchto hrůz je „milosrdnost“ obchodníků s lidskými orgány, kdy
odeberou obětem orgány, jejichž absence je ještě slučitelná se životem např.
odebrání jedné ledviny. Nutno ovšem říci, že obchodníci s orgány se řídí
výhradně aktuální poptávkou po určitých orgánech a na základě ní vyhledávají
své oběti.
Dobrovolné dárcovství
orgánů lidí, kteří jsou v tak zoufalé sociální situaci, že se sami uvolí k darování orgánu např. ledviny, oka
atd., najdeme rozšířené i v jiných zemích. Mnoho těchto případů bylo
zdokumentováno i v Rusku a na Ukrajině. Cena za podlomené zdraví těchto
obětí je tak směšná a příjemce orgánu, obvykle dobře situovaný občan z vyspělé
země, zaplatí překupníkovi často tisícinásobek částky vyplacené dárci.Ovšem
dostane-li dárce alespoň co mu náleží a je-li mu odebráno to, co bylo řečeno a
je-li odběr orgánů dále slučitelný se životem dárce, neboť rozhoduje poptávka.
Není třeba dodávat, že dovolávat se spravedlnosti v zemi oběti je prostě
zbytečné a pro sociálně nejslabší i nemyslitelné.
Absolutní neexistence
sociálních jistot (neohajujme za každou cenu ekonomickou koncepci sociálního
státu) je patrně pádným důvodem pro jednotlivce, kteří se uchylují
k dobrovolnému dárcovství. Pracovní síla je zneužívána tím způsobem, že
neexistují žádné sociální odvody, které by garantovaly pracovním silám sociální
jistoty ve stáří, nemoci nebo při pracovním úrazu. Pracovní úrazy by si bezpochyby
zasloužily samostatnou kapitolu, neboť jsou velmi časté a ve výrobních halách,
kde nejsou dána žádná bezpečnostní pravidla a pracuje se obvykle více než
dvanáct hodin v celku, mají obvykle charakter amputací nebo velkých
tržných a řezných ran mrzačícího charakteru nebo končících i smrtí. Pro
zaměstnavatele nepředstavuje tato situace žádné vážné ohrožení či problém,
neboť okamžitě nastupuje další pracovní síla ochotna podstoupit nesmírná
bezpečnostní rizika a pracovat za vskutku směšný peníz. Zisky výrobců, ale
zejména obchodníků prudce rostou, neboť náklady na lidský faktor jsou přece tak
nízké.
A právě zde jsme
paradoxně u jednoho z podstatných faktorů růstu čínské ekonomiky, který
nastoluje otázku, zda porušování lidských práv umožňuje růst čínské ekonomice.
Bezpochyby by zohlednění lidských práv
zvýšilo náklady na výrobu a finální výrobky by byly na světovém
globálním trhu podstatně méně konkurenceschopné a růst ekonomiky by nebyl tak
dramatický.Realizaci těchto záměrů příliš nenapomáhá stále rostoucí zájem o
spolupráci s Čínou ze strany zahraničních partnerů, neboť Čína,
z hlediska čistě ekonomického, platí za strategicky zajímavého partnera.
Ekonomická kritéria tak jednoznačně vítězí nad zájmy akceptace lidských práv . O to více je třeba pozitivně hodnotit snahu řady
neziskových organizací a projektů na podporu dodržování lidských práv např.
fair trade, pomoc obětem dětské práce, snaha kontrolovat
transplantační programy a řada dalších.
Faktu velmi vysoké
růstu ekonomiky, a stagnaci blahobytu obyvatelstva současně, čelí i
Indie, kterou můžeme považovat za další „stoupající hvězdu“ globální ekonomiky.
Řešení daného stavu není jednoduché, ale patrně vede pouze cestou akceptování
lidských práv, byť by toto mělo způsobit zbrždění tempa růstu daných ekonomik a
tím i tempa růstu světové ekonomiky.
Literatura:
·
Rozvojové země
posílí v MMF, Hospodářské noviny, 10. dubna 2006
·
Globální růst
zrychluje, deník Dnes, 20. dubna 2006
·
Čína již nechce
popravovat tolik lidí jako dříve, Hospodářské noviny, 6. dubna 2006
·
Zasedání MMF
řešilo drahou ropu a reformy, deník Dnes, 24. dubna 2006
·
Fed otřásl všemi
prognózami, Hospodářské noviny, 14. dubna 2006
·
www.idnes.cz
·
www.tdh.de
·
www.FinWeb.cz