OBDOBÍ VLÁDY MILOŠE ZEMANA (1998 - 2002)
IRENA BUCHTOVÁ - VERONIKA ČERNÍKOVÁ - PAVLÍNA FILIPOVÁ –
MARKÉTA HRABÁKOVÁ - IRENA MACHOVÁ - JAN PEJCHAL –
VLADIMÍR SRB - JITKA ŠMEJKALOVÁ - VLASTA ZEMÁNKOVÁ
Následující studie
vznikla z iniciativy studentů semináře „Sociální otázky v programech českých
politických stran“ na Katedře sociální práce FF UK v Praze v letním semestru
akademického roku 2001/ 2002. Účastníci semináře se pokusili z pohledu
sociálních pracovníků stručně zmapovat plnění programových slibů současné vlády
v těch otázkách, které jim jsou nejbližší. Text necháváme v původní podobě.
1.
Vláda České strany sociálně demokratické
Česká republika má za
sebou čtyřleté funkční období vlády České strany sociálně demokratické. Toto období
mělo z hlediska vývoje politického systému České republiky mnohá specifika
·
poprvé se
vlády ujala dosud pouze opoziční politická strana;
·
nástupem
vlády ČSSD se poprvé za existence České republiky změnily nejen osobnosti na
místech členů vládního kabinetu, ale tito členové patří i k jinému
ideologickému proudu než jejich předchůdci (členy konzervativně - liberálních
politických stran nahradili členové strany socialistické);
·
česká
vláda byla po celé čtyři roky složena (s výjimkou bezpartijního ministra spravedlnosti)
výhradně z členů jediné politické strany - poprvé v historii České republiky
nešlo o vládu koaliční.
Česká strana sociálně
demokratická navazuje na tradice sociálně demokratické strany konce 19. a první
poloviny 20. století. Po vzniku prvních českých politických stran na počátku
druhé poloviny 19. století, kterým ještě chyběly některé znaky klasické
politické strany, vznikla roku 1878 Českoslovanská sociálně demokratická strana
dělnická. Sociální demokraté při svém vzniku deklarovali obhajobu zájmů jedné
společenské skupiny (dělníků) a jejich program byl výrazně socialistický. V
úvodním programu této strany lze nalézt i některé body, které se podobají
dnešním programovým materiálům (například bod č. 4: „Obligátní vyučování a nucené navštěvování školy do 16 let; a bezplatné
vyučování na všech veřejných ústavech vyučovacích.“).
Také obnovená sociální
demokracie se po listopadu 1989 (nejprve s pojmenováním Československá sociální
demokracie, po vzniku České republiky se současným názvem) přihlásila k jasnému
ideologickému zařazení, které je tentokrát vyjádřenou sounáležitostí k
Socialistické internacionále. Téměř až do vzniku České republiky byla ČSSD
marginální politickou stranou. Ve volbách v roce 1990 získala 4,11% hlasů
(Česká národní rada), v komunálních volbách ve stejném roce pak 4,95% hlasů
(=1052 mandáty v obecních zastupitelstvech). Poslední československé
parlamentní volby přinesly sociálním demokratům zisk 6,53% hlasů (Česká národní
rada - od 1.1. 1993 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky) a třetí
místo v pořadí volebních stran (první byla Občanská demokratická strana, druhé
místo obsadila koalice Levý blok). Procentní výsledek 6,53 znamenal pro tuto
politickou stranu (tehdy pod vedením Jiřího Horáka, představitele exilové sociální
demokracie v letech 1948 - 1989) přidělení 16 mandátů z dvousetčlenného
zastupitelského sboru, který se na přelomu let 1992 a 1993 stal náhle nejvyšším
zákonodárným orgánem.
V únoru 1993 byl
předsedou ČSSD zvolen ekonom Miloš Zeman. Pod jeho vedením se podařilo
sociálním demokratům výrazně uspět v prvních českých samostatných volbách v
roce 1996 - kandidáti strany získali 26,44% (téměř o dvacet procent více než v
předchozím hlasování) a tak i 61 mandátů (vítězná ODS měla pouze o sedm mandátů
více, třetí Komunistická strana Čech a Moravy pak o 39 méně). Po krizi uvnitř
politických stran menšinové vládní koalice v listopadu a prosinci 1997, demisi
vlády Václava Klause a jmenování dočasného vládního kabinetu Josefa Tošovského
2. ledna 1998, byly poprvé v dějinách samostatné České republiky vyhlášeny
předčasné parlamentní volby. Jejich legitimita vzrostla právě po sestavení
Tošovského vlády, neboť většina ministrů nepatřila k těm politickým stranám,
které by získaly v předchozích volbách přesvědčivou důvěru českých voličů.
Voliči přicházeli do volebních místností ve dnech 19. a 20. 6. 1998, hlasování
se zúčastnily téměř tři čtvrtiny všech oprávněných voličů (74,04%).
Česká strana sociálně
demokratická volby v roce 1998 vyhrála s 32,31% voličských hlasů a získala tak
74 mandáty v PS PČR. Druhá ODS obdržela 27,74% hlasů (63 mandáty), následovaly
KSČM (11,03%; 24 mandáty), KDU-ČSL (9,00%; 20 mandátů) a Unie svobody (8,60%;
19 mandátů). Celkem 11,32% hlasů získaly zbývající volební strany, které
nepostoupily do prvního skrutinia. ČSSD se stala nejsilnější parlamentní
stranou, což podle principů parlamentní demokracie znamenalo, že má právo
vybrat osobnost, která bude sestavovat nový vládní kabinet. Na základě dohod s
Občanskou demokratickou stranou se předsedou vlády stal předseda ČSSD Miloš
Zeman, 22. července byla nová menšinová sociálně demokratická vláda jmenována
prezidentem republiky.
Socialistické myšlenky
předložili sociální demokraté ve volebním programu roku 1996 i 1998. Zatímco ve
volbách 1990 šlo o potvrzení demokratických změn a volby 1992 rozhodovaly
zejména o samostatnosti České republiky, volby 1996 byly prvním hlasováním o
variantách hospodářské a sociální politiky státu. Ukázalo se, že zejména
sociální otázky jsou ve společnosti roku 1998 hlavním důvodem výběru volební
strany. Podle průzkumů SC&C/IFES volilo ČSSD 39,3% státních zaměstnanců
(ODS 24,9%), ale jen 20,3% podnikatelů (ODS 47,8%). Sociální demokraté obdrželi
i nejvíce hlasů od věřících voličů - 30,9% hlasů (ODS 25,5%, KDU-ČSL 15,7%), podle
pohlaví pak 32,9% mužů a 31,7% žen, ve věkové kategorii nad 60 let 27,5% všech
voličů. Podle firmy Sofres - Factum volilo ČSSD také 30% prvovoličů.
Právě uvedená data mohou
signalizovat (přestože se jedná jen o výsledek průzkumu veřejného mínění), že
sociální demokraté vsadili při volební kampani správně na hesla o podpoře
mladých rodin, seniorů a sociálně znevýhodněných občanů. Volební program byl
pochopitelně zaměřen zejména na zajištění co nejlepšího volebního výsledku.
Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice mezi
ČSSD a ODS (novináři označená jako tzv. opoziční smlouva) ze dne 9. července
1998 zabezpečila nejen sestavení sociálně demokratické vlády, ale zaručila této
vládě i trvalou podporu po celé volební období. Kabinet Miloše Zemana tak mohl
bez vnějšího tlaku připravit i své vládní prohlášení.
Programové prohlášení
vlády České republiky, jehož vypracování vládě žádný ústavní zákon nebo jiný
dokument nepřikazuje, bylo vytvořeno v srpnu 1998 a tvůrci jej rozčlenili do
pěti částí (Úvod - Cíle - Výchozí situace - Navrhovaná opatření vlády - Závěr).
Ve druhé části se mj. říká: „Vláda
považuje za svůj integrální cíl přispět k tomu, aby se česká společnost stala
společností vzdělání, spoluúčasti a solidarity a v tomto smyslu se přeměnila v
moderní společnost jednadvacátého století.“ Toto souvětí explicitně
vypovídá o příslušnosti českých sociálních demokratů k Socialistické
internacionále, další myšlenky, které by čtenáře v tomto zařazení utvrdily, lze
nalézt v celém textu prohlášení.
Otázkám rodin a seniorů
se věnuje několik kapitol. Vláda například deklaruje solidaritu mladších se
staršími, úsilí o valorizaci důchodů tak, aby se kupní síla důchodců vrátila na
úroveň roku 1989, dále pak vyjadřuje podporu systému průběžného financování
základního důchodového pojištění a vzniku zaměstnavatelských penzijních fondů
založených na neziskovém principu. Jako opatření na podporu výchovy mladé
generace navrhla vláda obnovení poskytování přídavků na dítě všem dětem (bez
ohledu na výši příjmu jeho rodičů). Prohlášení hovoří i o svobodné volbě
sociálních služeb všem občanům. V oblasti podpory bydlení (mj. i mladých rodin)
se text zmiňuje o potřebě usměrňování trhu s byty státem, o zřízení státního
fondu rozvoje bydlení a o programech na podporu rozvoje bydlení v obcích; v
neposlední řadě vyhlásila vláda, že bude usilovat o zavedení opatření, která
zřetelně zlepší přístup k bydlení především mladým lidem.
Význam sociálních otázek
pro ČSSD podtrhuje i personální obsazení. Ministrem práce a sociálních věcí byl
po celou dobu místopředseda vlády a od roku 2001 i předseda ČSSD Vladimír
Špidla. V dalších resortech, které se tematikou mladých rodin a seniorů rovněž
zabývají, docházelo ke změnám. Ministry zdravotnictví byli Ivan David a Bohumil
Fišer, ministrem pro místní rozvoj Jaromír Císař a Petr Lachnitt, ministry
financí pak Ivo Svoboda, Pavel Mertlík a Jiří Rusnok, změnu neznamenal pouze
resort školství, mládeže a tělovýchovy, který od roku 1998 řídí Eduard Zeman.
Předseda vlády Miloš Zeman již v nadcházejících volbách nebude kandidovat ani
ČSSD řídit, proto je kandidátem této strany na funkci předsedy vlády České
republiky současný místopředseda vlády Vladimír Špidla.
Vláda ČSSD řadu programových bodů
splnila. Za nejviditelnější úspěch lze jistě považovat vstup České republiky do
NATO (březen 1999), resp. úspěšné dovršení procesu začleňování do této
bezpečnostní organizace, který zahájily předchozí vlády. Přestože i v
nadcházejících volbách budou tématem diskusí a vystoupení jednotlivých
kandidátů i zahraničně - politická témata (např. vstup ČR do Evropské unie či
podpora poválečného uspořádání), otázky sociálně - politické budou bezpochyby
hlavním vodítkem pro rozhodování voličů i tentokrát.
2.
Pár poznámek k volebnímu programu ČSSD v roce 1998
ČSSD
zahajuje program, ve kterém prezentuje svoji představu o sociální politice
požadavkem „vytváření podmínek k
důstojnému životu pro každého”. Následně přidává myšlenku, že podmínku
budoucí prosperity země je vytváření „rovných
příležitostí pro rozvoj a uplatnění všech”. Jak účelné, realizovatelné,
sociálně spravedlivé může takové vytváření rovných příležitostí nástroji
sociální politiky být a ještě ke všemu vést ke svobodné a sociálně spravedlivé
společnosti, je vskutku otázkou.
Výše zmíněné úvahy s vytvářením rovných
příležitostí mají své pokračování v paradoxním cíli, jímž je vytváření „rovných životních šancí”, tentokráte
ale „především pro mladou generaci”.
Tento cíl sociální politiky by se dal porovnat se známou myšlenkou z Farmy
zvířat George Orwella o tom, že sice všechna zvířata jsou si rovna, ale některá
si jsou rovnější. Dalo by se diskutovat o tom, jak se dají vytvářet rovné šance
pro všechny, ale lze vytvářet rovné šance především pro vybranou skupinu? Tuto část programu lze bez jakéhokoliv zaváhání
označit za nesmysl. Tzv. rovné šance pro všechny se lze teoreticky pokoušet
vytvářet buď opravdu pro všechny, například tím, že jsou do tohoto procesu
nutně všichni zapojeni, ale rozhodně ne jenom - nebo především - pro někoho. Potom se jedná o vytváření šancí
pouze pro privilegované pod záminkou toho, že budujeme šance pro všechny - to
už ale patří do programů stran, které
by snad neměly nosit v názvu slovo demokratické. Zbývá jen otázka, zda se v
tomto případě jedná o pouhou hloupost a nepochopení či o ukázku způsobu
uvažování vlády.
Další
myšlenkou programu, která vzbuzuje otázky, je problematika nástrojů sociální
politiky, prostřednictvím kterých chce ČSSD „usilovat
o výrazné omezení nadměrné diferenciace majetku a příjmů vyplývajících z
podvodů a spekulací“. Tato pasáž by (pokud bychom ji vzali vážně) měla
patřit spíše k programu bezpečnostnímu. K pochopení toho, jak ČSSD pojímá
sociální politiku, nám pomůže zaměřit naši pozornost i na některé rétorické
obraty, které se v programu používají. Například do sociální politiky v pojetí
vlády patří „péče o občany ČR bez rozdílu
pohlaví a barvy pleti” a vedle ní zájem
o cizí státní příslušníky žijící na našem území. Sociální politika je
určité úsilí o fungování systému, jeho výsledkem je činnost, nebo změna systému. Je pravděpodobné, že „zájem“
sám o sobě nevede ani k jedné z těchto dvou variant.
K plánům ČSSD, které mají
„nahradit pojištěncům a důchodcům alespoň
částečně ztráty, které byly způsobeny odčerpáním přebytků pojistného do
státního rozpočtu za minulých vlád”, lze jen dodat, že oceňujeme její
chvályhodný smysl pro spravedlnost a snahu hledat cesty, jak se spravedlivě s
důchodci a pojištěnci vyrovnat, dá se ale předpokládat, že dále do budoucna
bude spíše muset hledat cesty, jak důchodový systém zvládne financovat.
Kladného salda pojistného na důchodové pojištění bylo dosaženo naposledy v roce
1996, a tak zřizování Sociální pojišťovny, která by měla „zajistit průhledné hospodaření s vybraným pojistným”, se ukazuje
být prozatím zbytečným plýtváním, neboť nedoplatky plynoucí z výdajů na výplaty
důchodů jsou nakonec zase dopláceny ze státního rozpočtu. Nehrozí tedy, že by
se přebytek z vybraného pojistného rozplynul ve výdajích státního rozpočtu s
jiným účelem.
Zajímavé je, jakým
způsobem vláda dokáže ve svém prohlášení neurčitě zmiňovat některé oblasti
spadající do oblasti sociální politiky a přitom se k žádným konkrétním činům
nezavazovat. To bylo patrné už z výše
zmíněného závazku „mít zájem o cizí státní příslušníky”, do stejné kategorie (v
tomto případě snad až kruté ironie) můžeme zařadit i následující proklamace: věnovat zvýšenou pozornost a ochranu dětem
bez rozdílu jejich původu, účinnou pozornost státu věnovat nezaměstnanosti, zvýšenou pozornost nejvýše
postiženým regionům a sociálním skupinám s nezaměstnaností a svoji pozornost
věnovat zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopností. Je možné, že
střízlivým odhadem došla ČSSD k závěru, že i těch několik málo konkrétních
závazků se jí podaří splnit velmi těžko, a proto nás opět nechala využít naši
představivost, ať už si pod tím, co
znamená něčemu věnovat pozornost, představíme, co chceme. Jisté opět je, že
pozornost rovněž sama o sobě k fungování sociální politiky nijakým způsobem
nepřispívá.
3.
Stručné ohlédnutí za naplněním slibů daných vládou v oblasti sociální
politiky
Ve své práci jsme se
chtěli zaměřit na hodnocení toho, do jaké míry naplnila vláda sliby a závazky
(či se o naplnění alespoň pokusila), které učinila v Programovém
prohlášení vlády České republiky. Zaměřili jsme se na oblast sociální politiky
se zvláštním akcentem na problematiku mladých rodin s dětmi a osob
v důchodovém věku.
Původně jsme se chtěli držet
pouze programového prohlášení vlády ze srpna 1998, ale narazili jsme na obtíže,
protože toto vládní prohlášení vlády
obsahuje řadu vágních a nic neříkajících formulací. Navíc je zde vcelku
velký posun mezi tím, co obsahuje Programové prohlášení vlády ČR a obsahem
Volebního programu ČSSD (konkrétně v
kapitole Sociální politika). Závazky a sliby učiněné ve volebním programu jsou
ve vládním prohlášení v mnohém zredukovány. Rozhodli jsme se proto, i
vzhledem k faktu, že ČSSD se dostala k moci na základě cílů
deklarovaných voličům ve volebního programu, vycházet ve své práci jak
z Programového prohlášení vlády ČR, tak i z Volebního programu ČSSD.
Pokusíme se tedy zhodnotit to,
do jaké míry našly sliby a závazky učiněné ve Volebním programu ČSSD odezvu
v Programovém prohlášení vlády ČR a to, jak vláda sliby a závazky
z těchto dokumentů naplnila.
Jak jsme již zmínili, při podrobnějším
zkoumání obsahu kapitoly Sociální politika z Volebního programu ČSSD a
vládního prohlášení zjistíme, že cíle deklarované voličům ve Volebním programu
ČSSD vládní prohlášení již v takovém rozsahu nereflektuje. Příkladem toho
jsou cíle zaměřené na důchodce: „Politika sociálního zabezpečení se musí co
nejvíce přiblížit lidem, a to prostřednictvím zástupců pojištěnců
v orgánech správy v důchodovém pojištění. Tyto budou mít samostatnost
v řízení a správě vybraného pojistného při státní garanci dodržení
podmínek a nároků obsažených v příslušných zákonech. Chceme proto vytvořit
sociální pojišťovnu a zajistit průhledné hospodaření s vybraným pojistným.
Budeme hledat cesty, jak nahradit pojištěncům a důchodcům alespoň částečně ztráty,
které byly způsobeny odčerpáním přebytků pojistného do státního rozpočtu za
minulých vlád. Možnou cestou je zavedení třináctého důchodu. Budeme prosazovat
jako doplněk důchodového pojištění zavedení dobrovolného připojištění
zaměstnanců s daňově zvýhodněnou účastní zaměstnavatelů.“
„V sociální sféře do konce roku
1998 vytvoříme legislativní podmínky k tomu, aby byla zrušena platnost
sociálně neúnosných omezení příjmů důchodců, rodin s dětmi a
nezaměstnaných, která byla prosazena v roce 1997 minulou vládou. Je třeba
především zlidštit podmínky pro přiznávání invalidních důchodů a vytvořit
možnost odchodu do předčasného starobního důchodu při zdravotním vyčerpání“
(citace z Volebního programu ČSSD).
Oproti tomu je v Programovém
prohlášení vlády ČR pouze toto: „Vláda
bude při valorizacích usilovat o zvýšení kupní síly důchodců a její postupný
návrat na úroveň roku 1989. Považuje průběžně financovaný základní systém
důchodového pojištění za rozhodující nástroj pro zajištění důstojné životní úrovně lidí v důchodovém věku. Bude
přitom pokračovat v odstraňování jeho nedostatků a usilovat o jeho
dlouhodobou stabilitu. Vláda oddělí financování a organizaci důchodového
pojištění od státního rozpočtu při zachování garančních funkcí státu. Umožní vznik
zaměstnavatelských penzijních fondů založených na neziskovém principu.“
Nyní se podívejme na některé číselné
údaje:
Průměrná
měsíční výše důchodu ( stav k 31. 12. 2000 ) /v Kč,-/
|
Druh důchodu |
1999 |
2000 |
||||
|
celkem |
muži |
ženy |
celkem |
muži |
ženy |
|
|
Starobní: plný |
5 914 |
6 557 |
5 391 |
6 297 |
6 988 |
5 735 |
Míra
inflace v letech 1998 - 2001:
|
1998 |
1999 |
2000 |
2001 |
|
10, 7 |
2, 1 |
3, 9 |
4, 7 |
Indexy životních nákladů za domácnosti zaměstnanců (1) a důchodců (2):
|
Rok |
1990 |
1991 |
1992 |
1993 |
1994 |
1995 |
1996 |
1997 |
1998 |
1999 |
2000 |
|
1 (%) |
100,0 |
152,9 |
170,3 |
205,7 |
227,1 |
247,5 |
269,0 |
291,3 |
321,3 |
328,0 |
340,1 |
|
2 (%) |
100,0 |
151,6 |
171,8 |
205,3 |
227,9 |
251,6 |
275,3 |
302,6 |
343,5 |
351,7 |
368,2 |
Z výše uvedených tabulek
vyplývá, že v námi sledovaném roce 2000 činila míra inflace 3,9 %, index
životních nákladů vzrostl o 16,5 % a starobní důchod se zvýšil o 6,5 %. To
znamená, že reálný růst starobního důchodu činil pouze 2,6 %, zatímco náklady
byly mnohem vyšší. Z těchto údajů lze tedy vyvodit, že příjmy starobních
důchodců v roce 2000 rostly mnohem méně než jejich výdaje, z čehož
vyplývá jejich klesající životní úroveň.
Co se týče druhé námi sledované
oblasti, kterou jsou mladé rodiny s dětmi, můžeme konstatovat, že se cíle
deklarované v obou daných dokumentech shodují.
Vláda rovněž chtěla
usilovat o odstranění všech forem diskriminace, zejména o to, aby ženy měly
nejen právně, ale i reálně rovné příležitosti na trhu práce, v rodině i ve
veřejném životě. Podívejme se však na následující tabulku:
Průměrné
hrubé měsíční mzdy
|
1996 |
1997 |
1998 |
||||||||||||
|
celkem |
muži |
ženy |
celkem |
muži |
ženy |
celkem |
muži |
ženy |
||||||
|
11069 |
12245 |
9449 |
12572 |
14166 |
10730 |
13361 |
15323 |
11036 |
||||||
|
1999 |
2000 |
|
||||||||||||
|
celkem |
muži |
ženy |
celkem |
muži |
ženy |
|
||||||||
|
14097 |
16109 |
11793 |
15187 |
17251 |
12641 |
|
||||||||
Z výše uvedené tabulky lze
odvodit konstatování, že se vládě nepodařilo odstranit platovou nerovnost mezi
muži a ženami.
Vláda se dále v kapitole věnované
regionálnímu rozvoji a bydlení zavázala k tomu, že zpracuje opatření,
která zřetelně zlepší přístup k bydlení především mladým lidem (tzv.
startovací malometrážní byty). Opět se podívejme na tabulku s fakty:
Nové
byty a bytová výstavba:
|
Rok |
1990 |
1991 |
1992 |
1993 |
1994 |
1995 |
1996 |
1997 |
1998 |
1999 |
2000 |
|
1 |
61004 |
10899 |
8429 |
7454 |
10964 |
16548 |
22680 |
33152 |
35027 |
32900 |
32377 |
|
2 |
44594 |
41719 |
36397 |
31509 |
18162 |
12998 |
14482 |
16757 |
22183 |
23734 |
25207 |
|
3 |
56,0 |
53,0 |
55,6 |
59,4 |
57,5 |
61,9 |
62,6 |
66,8 |
66,6 |
69,2 |
68,2 |
1 - počet zahájených staveb bytů
2 - počet dokončených bytů
3 - průměrná obytná plocha jednoho nově postaveného bytu (v m2)
Z tabulky vidíme, že počet zahájených bytů od roku 1998
klesal. Přestože vláda slibovala snadnější přístup k malometrážním bytům,
neprojevila se tato snaha na velikosti průměrné obytné plochy postavených bytů.
Naopak se zdá, že velikost obytných ploch bytů roste.
Ve vládním prohlášení můžeme číst: „Stát se bude podílet spolu s rodiči na
vytváření příznivých podmínek pro výchovu mladé generace a její úspěšný start
do života, proto mj. obnoví poskytování přídavku na dítě všem dětem.“ Jediný
rozpor v této oblasti, který se objevil mezi Volebním programem ČSSD a
Programovým prohlášením vlády ČR, vidíme v tom, že pro zavedení a poskytování
dětských přídavků všem dětem jsou uvedeny dva rozdílné důvody: „V sociální sféře do konce roku 1998
vytvoříme legislativní podmínky k tomu, aby byla zrušena platnost sociálně
neúnosných omezení příjmů důchodců, rodin s dětmi a nezaměstnaných, která
byla prosazena v roce 1997 minulou vládou. Je třeba především zlidštit
podmínky pro přiznávání invalidních důchodů a vytvořit možnost odchodu do
předčasného starobního důchodu při zdravotním vyčerpání. Tento krok se promítne
do státní sociální podpory, kde znovu zavedeme vyplácení dětských přídavků všem
rodinám s nezaopatřenými dětmi a navrátíme se k původnímu rozsahu
ostatních dávek.“
Mimo to se vláda zavázala svým
voličům i k tomu, že prosadí přijetí zákona na ochranu dětí a mládeže.
V oblasti sociální politiky dále vidí vláda priority téměř v souladu
se svým volebním programem v tom, že bude prosazovat přijetí nového
zákoníku práce, zavedení institutu pracovních soudů (pouze ve Volební programu
ČSSD) a urychleně předloží ke schválení
Evropskou sociální chartu. Dále se
vláda zavázala k předložení nového zákona o sociální pomoci: „Budeme usilovat o to, aby se do nového
zákona o sociální pomoci promítlo pojetí aktivního partnerství mezi těmi, kdo
danou službu poskytují, a těmi, kteří ji přijímají.“
4.
Rodiny s dětmi
Jedním z měřítek, kterým
lze posuzovat úspěšnost působení vládního kabinetu, je pohled na vládní návrhy
zákonů, tedy i v oblasti péče o rodiny s dětmi. Do kategorie „rodiny
s dětmi“ jsme zařadili všechny vládní návrhy týkající se tohoto tématu,
které byly vládou od začátku jejího funkčního období do 18. 4. 2002 předloženy.
Dle našeho názoru do této oblasti spadají návrhy zákonů o sociálně právní
ochraně dětí, o státní sociální podpoře, o nájemném z bytu, o odpovědnosti
mládeže za protiprávní činy, o partnerském soužití osob stejného pohlaví, o
sportu atd.
Vláda za uplynulé funkční
období do 17. 4. 2002 předložila v oblasti „rodiny s dětmi“ celkem 12
komplexních návrhů zákonů. Z toho 6 bylo úspěšně schváleno. Byly schváleny: Zákon
č. 359/99 Sb o sociálně právní ochraně dětí, Zákon č. 271/01 Sb., kterým se
mění zákon č. 117/95 Sb., o státní
sociální podpoře, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony., Zákon č. 272/01 Sb., kterým se mění zákon č.
359/99 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 257/00 Sb.,
Zákon č. 109/02 Sb. o výkonu ústavní výchovy
nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné
péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, Zákon č. 360/ 99 Sb.,
kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o
sociálně právní ochraně dětí a Zákon č. 115/01 Sb. o sportu.
Následující tabulka nám ukazuje v
souhrnu, jak byla vláda úspěšná při projednávání výše uvedených zákonů v
Parlamentu ČR:
|
Rok |
98 |
99 |
2000 |
2001 |
2002 |
|
Schválené |
|
2 |
|
3 |
1 |
|
Zamítnuté |
|
|
|
1 |
|
|
Vrácené |
|
|
|
1 |
|
|
Vzaté zpět |
|
|
|
1 |
|
|
Nepřijaté |
|
|
|
|
1 |
|
Stále projednávané |
|
|
|
1 |
|
Téměř
polovina z předložených návrhů zákonů byla schválena. Velkou důležitost
připisujeme schválení Zákona o sociálně právní ochraně dětí, který zajišťuje
větší ochranu dětí a dbá na jejich nejlepší zájem v případě procesu
adopce, rodičovské výchovy a postupu
orgánů sociálně právní ochrany.
5.
Senioři
Další námi sledovanou
skupinou ve vztahu k vládě ČSSD byli senioři - důchodci. Do „kategorie důchodci“
byly zařazeny všechny vládní návrhy zákonů, které mají určitou spojitost
s tímto tématem. Vláda za dosavadní funkční období předložila v této
oblasti celkem 8 návrhů zákonů. Schválením doposud prošly pouze dva:
1)
Vládní
návrh zákona o penzijním připojištění (uveden ve Sbírce zákonů 170/1999)
2)
Vládní
návrh zákona o důchodovém pojištění (uveden ve Sbírce zákonů 116/2001)
Následující přehled o projednávání
komplexních vládních návrhů zákonů k tomuto tématu v Parlamentu ČR přináší
další informace:
|
Návrhy/ rok |
1999 |
2000 |
2001 |
2002 |
|
schválené |
1 |
|
1 |
|
|
zamítnuté |
|
|
2 |
|
|
vzaté zpět |
|
|
1 |
|
|
vrácené |
|
|
1 |
|
|
stále projednávané |
|
|
|
2 |
Z předložených
vládních návrhů byla doposud schválená jen 1/5. Hlavní cíl v této oblasti,
tedy oddělení financování a organizace důchodového pojištění od státního
rozpočtu (vytvoření Sociální pojišťovny), se vládě pomocí návrhů zákonů
prosadit nepodařilo.
Nyní
se podívejme na některé návrhy detailněji:
·
Vládní návrh
novely zákona o penzijním připojištění, sněmovní tisk č. 112/0. Vláda předložila Sněmovně návrh zákona
21. 1. 1999, kterým se mění zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním
připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s
jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů. Zástupce navrhovatele: Svoboda
Ivo. Poslanecká sněmovna zákon schválila, zákon byl schválen Senátem a
prezident ho podepsal. Zákon vyhlášen 3. 8. 1999 ve Sbírce
zákonů v částce 58 pod číslem 170/1999
Sb.
·
Vládní návrh
zákona o důchodovém pojištění, sněmovní tisk č. 663/0. Vláda předložila Sněmovně návrh zákona
4. 7. 2000, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zástupce navrhovatele: Špidla
Vladimír. Poslanecká sněmovna zákon schválila, zákon byl schválen Senátem a
prezident zákon podepsal. Zákon vyhlášen 30. 3. 2001 ve Sbírce zákonů v částce 47 pod číslem
116/2001
Sb.
·
Vládní návrh
zákona o Sociální pojišťovně, sněmovní tisk č. 776/0. Vláda předložila Sněmovně návrh
zákona 13. 11. 2000. Zástupce navrhovatele: Špidla Vladimír. Návrh
zákona byl zamítnut ve 2. čtení.
·
Změny
některých zákonů v souvislosti se Soc. pojišťovnou, sněmovní tisk č. 777/0. Vláda předložila Sněmovně návrh zákona
13. 11. 2000, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím
zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění. Zástupce
navrhovatele: Špidla Vladimír. Návrh zákona byl vzat zpět ve 2. čtení
·
Vládní návrh
zákona o penzijním připojištění – EU, sněmovní tisk č. 1087/0. Vláda předložila Sněmovně návrh
zákona 2. 10. 2001, kterým se mění zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním
připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s
jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Zástupce navrhovatele: Rusnok Jiří.
Poslanecká sněmovna návrh vrátila.
·
Vládní návrh
zákona o zaměstnaneckém penzijním připojištění – EU, sněmovní tisk č. 1098/0. Vláda
předložila PS návrh zákona 3. 10. 2001 o zaměstnaneckém penzijním
připojištění a o změně některých zákonů. Zástupce navrhovatele: Špidla
Vladimír, Rusnok Jiří. Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou zamítnut.
·
Vládní návrh
zákona o důchodovém pojištění, sněmovní tisk č. 1262/0 (stav ke dni: 14. května 2002). Vláda
předložila Sněmovně návrh zákona 26. 2. 2002, kterým se mění zákon č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,ve znění pozdějších předpisů. Zástupce
navrhovatele: Špidla Vladimír. Návrh
zákona je projednáván v Senátu.
·
Vládní návrh
zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, sněmovní tisk č. 1298/0. Vláda
předložila PS návrh zákona 4. 4. 2002, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení,ve znění pozdějších předpisů. Zástupce navrhovatele: Špidla
Vladimír. Návrh zákona rozeslán poslancům jako tisk dne 8. 4. 2002.
Navrhovatel navrhl Sněmovně projednávání návrhu zákona tak, aby s ním PS mohla vyslovit souhlas již v prvním čtení (§ 90 odstavec 2 zákona
č. 90/1995 Sb, o jednacím řádu Poslanecké sněmovny,
ve znění pozdějších předpisů). V současné době je návrh v 2.
čtení.
6.
Zaměstnanost
Závěrečným
bodem této studie je problematika zaměstnanosti, která se dotýká i námi
sledovaných kategorií. Do „kategorie zaměstnanosti“ jsme zařadili všechny zákony, které mají nějakou spojitost se
zaměstnaností. Dle našeho názoru do této kategorie patří všechny zákony, které
se zabývají pracovním trhem, jeho podmínkami (délka pracovní doby, povinnosti zaměstnance,
zaměstnavatele) výší odvodů – na sociálním ale i zdravotním pojištění, které
zaměstnanec, resp. zaměstnavatel odvádějí ze svého příjmu. Nezahrnuli jsme do
této kategorie vládní návrhy zákonů,
které se týkaly osob samostatně výdělečně činných a důchodového zabezpečení.
Vláda za uplynuté funkční
období do 17. 4. 2002 předložila v oblasti politiky zaměstnanosti celkem
14 návrhů zákonů. Pouze tři tyto zákony byly schváleny, tři mohou být ještě do
konce volebního období schváleny.
První schválenou normou
byl zákon o zaměstnanosti. Jedná se o zákon, na který dlouho Česká republika
čekala, resp. na jeho novelizaci. V projednávání je v současné době
další verze tohoto zákona. Je již schválen Poslaneckou sněmovnou i Senátem,
čeká se pouze na podpis prezidenta. Dále byly v roce 1999 schváleny další
dva vládní návrhy. První byl zákon o ochraně zaměstnanců při platební
neschopnosti zaměstnavatele, druhým schváleným zákonem je novela zákoníku
práce. Tento zákon výrazně změnil stávající podmínky zaměstnanců, dotkl se
bezpochyby všech zaměstnanců i zaměstnavatelů. Mimo jiné byla zkrácena pracovní
doba na 8 hodin (z dřívějších 8,5 hodin). Do pracovní doby již není
započítávána „přestávka na oběd“, jako tomu bylo dříve. Zaměstnavatel má ovšem
povinnost přestávku po uplynutí čtyř hodin umožnit. Ve skutečnosti se většině
obyvatel pracovní doba nezkrátila, protože pracují osm hodin, mají k tomu
přestávku na oběd, stejně jako dříve, ale od novelizace již to je jejich
vlastní čas, který není časem pracovním. Tento požadavek odpovídá normám EU,
dle kterých čistá pracovní doba nesmí zahrnovat přestávku na oběd. Pracujeme
tak o půl hodinu méně, ale tato půlhodina byla i dříve určena na odpočinek –
oběd. Všechny tyto tři zákony se týkají podmínek na pracovním trhu.
Následující tabulka opět shrnuje
legislativní úspěšnost vlády, tentokrát v tématu zaměstnanosti:
|
Návrhy/ rok |
1998 |
1999 |
2000 |
2001 |
2002 |
|
schválené |
1 |
|
2 |
|
|
|
zamítnuté |
|
3 |
1 |
|
|
|
vrácené |
|
|
|
1 |
|
|
vzaté zpět |
|
|
2 |
|
|
|
nepřijaté |
|
|
|
1 |
|
|
stále projednávané |
|
|
|
1 |
2 |
Vláda se pokoušela
některé zákony předkládat opakovaně. Jen zákon o veřejném zdravotním pojištění
(jednou se jednalo o novelu) byl předložen celkem čtyřikrát. Ani jedna
z předloh v Parlamentu neuspěla. Stejně tak zákon o sociálním
zabezpečení byl předložen dvakrát a ani jednou neuspěl.
Aniž budeme hodnotit
kvalitu předkládaných zákonů, je jasné, že vláda v této oblasti
nezaznamenala příliš úspěchů. Tři schválené zákony a tři, které mají ještě
nějakou šanci na schválení jsou opravdu v kategorii zaměstnanosti málo.
Závěrem
se opět podívejme na vládní návrhy zákonů podrobněji:
1.Zákon
o zaměstnanosti, sněmovní tisk č.93/0
Vláda předložila 23. 12. 1998
návrh zákona, kterým se mění zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů
České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a zákon č.
65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Zástupce
navrhovatele: Špidla Vladimír. Poslanecká sněmovna z. schválila, Senát
zamítnul, Poslanecká sněmovna setrvala na původním návrhu zákona. Prezident
zákon podepsal 20. 7. 1999.
2.
Zákon o pojistném na sociálním zabezpečení, sněmovní tisk č. 106/0
Vláda předložila Sněmovně návrh zákona
20. 1. 1999, kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na
sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění
pozdějších předpisů. Zástupce navrhovatele: Špidla Vladimír. Návrh zákona byl zamítnut již v prvním čtení.
3.
Zákon o veřejném zdravotním pojištění , sněmovní tisk č. 137/0
Vláda předložila 25. 2. 1999
Sněmovně návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném
zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve
znění pozdějších předpisů. Zástupce navrhovatele: David Ivan. Čtení proběhlo 30. 3. 1999 na 10. schůzi. Návrh
zákona zamítnut (usnesení č. 202).
4.
Novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, sněmovní tisk č. 336
Vláda předložila 2. 9. 1999
Sněmovně návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném
zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve
znění pozdějších předpisů. Návrh zákona v obecné rozpravě 10. 11. 1999 zamítnut .
5.
Novela zákoníku práce – EU, sněmovní tisk č. 484/0
Vláda předložila 3. 1. 2000 PS
návrh zákona, kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony. Zástupce navrhovatele: Špidla
Vladimír. Návrh zákona schválen (usnesení č. 975), schválen Senátem. Prezident zákon
podepsal.
6. Vládní návrh zákona o ochraně zaměst. – EU,
sněmovní tisk č. 493/0
Vláda předložila 6. 1. 2000
Sněmovně návrh zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti
zaměstnavatele a o změně některých zákonů. Zástupce navrhovatele: Špidla
Vladimír. Návrh zákona schválen Poslaneckou sněmovnou i Senátem. Prezident
zákon podepsal. Zákon vyhlášen 10. 5. 2000 ve Sbírce
zákonů v částce 35 pod číslem 118/2000
Sb.
7.
Návrh zák. o veřejném zdravotním pojištění – EU, sněmovní tisk č. 706/0
Vláda předložila 31. 8. 2000
Sněmovně návrh zákona o veřejném zdravotním pojištění a o změně některých
souvisejících zákonů. Zástupce navrhovatele: Fišer Bohumil. 1. čtení proběhlo
17. 10. 2000 na 28. schůzi. Návrh zákona vzat zpět.
8.
Vládní novela zákona o Sociální pojišťovně, sněmovní tisk č. 776/0
Vláda předložila Sněmovně návrh zákona
13. 11. 2000. Zástupce navrhovatele: Špidla Vladimír. Návrh zákona 31. 10. 2001 zamítnut ve 2. čtení.
9. Změny některých zákonů v souvislosti
se Soc. pojišťovnou, sněmovní tisk č.
777/0
Vláda předložila 13. 11. 2000
PS návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona
o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění. Zástupce
navrhovatele: Špidla Vladimír. Návrh zákona 31. 10. 2001 vzat zpět.
10.
Vládní návrh zákona o pojistné smlouvě – EU, sněmovní tisk č. 838/0
Vláda předložila 8. 2. 2001
Sněmovně návrh zákona o pojistné smlouvě a o změně některých souvisejících
zákonů. Zástupce navrhovatele: Mertlík Pavel. Návrh zákona vrácen v prvním
čtení.
11.
Vládní návrh zákona o veřejném zdr. pojištění - EU, sněmovní tisk č. 925/0
Vláda předložila 3. 5. 2001
Sněmovně návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném
zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve
znění pozdějších předpisů a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné
zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zástupce navrhovatele: Fišer
Bohumil. Návrh zákona schválen Poslaneckou sněmovnou, Senát přijal pozměňovací
návrhy, Sněmovna zákon nepřijala.
12.
Vládní návrh zákona o zaměstnanosti – EU, stav projednávání ke dni: 17. 4
2002, sněmovní tisk č. 1066/0
Vláda předložila 27. 9. 2001
Sněmovně návrh zákona, kterým se mění zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve
znění pozdějších předpisů a zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti
orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
Zástupce navrhovatele: Špidla Vladimír. Návrh zákona schválen Sněmovnou. Senát
zákon schválil.
13.
Vládní návrh zákona o důchodovém pojištění, stav projednávání ke dni: 17. 4
2002, sněmovní tisk č. 1262/0
Vláda předložila Sněmovně návrh zákona
26. 2. 2002. zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zástupce navrhovatele:
Špidla Vladimír. 1. čtení proběhlo a návrh zákona byl přikázán
k projednávání výborům.
14.
vládní návrh zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, stav
projednávání ke dni: 17. 4 2002,
sněmovní tisk č. 1298/0
Vláda předložila PS návrh zákona
4. 4. 2002, zákona, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o
organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
Zástupce navrhovatele: Špidla Vladimír. Navrhovatel předložil Sněmovně
projednávání návrhu zákona tak, aby Sněmovna s ním mohla vyslovit souhlas již v
prvním čtení.